Historie
6. 5. 2008
Když v dubnu roku 1989 vyšel v populárním Mladém světě dvoustránkový rozhovor Romana Lipčíka s Láďou Křížkem, tehdejším zpěvákem Citronu, nazvaný vtipnou slovní hříčkou S Křížkem o funuse, snad tomu nikdo ještě ani nemohl uvěřit. V odpovědi na poslední otázku totiž Křížek prohlásil, že od Citronu odchází.
Bylo se čemu divit? Citron byla vždy kapela Radima Pařízka a Laďa Křížek prostě chtěl mít skupinu „svoji“. V cit. rozhovoru zpěvák ještě prozradil, že nová skupina bude mít název Kreyson (byť tehdy byl název v Mladém světě napsán s měkkým „i“ – Kreison).
Křížek skupinu postavil z výborných muzikantů a „rozboural“ tím dosavadní sestavy Citronu (kromě něj přišel kytarista Jaroslav Bartoň), Arakainu (odtud kytarista Daniel Krob a bubeník Robert Vondrovic) a Mopedu (basák Karel Adam).
Již brzy začalo být jasné, že se rodí fenomenální projekt. Veřejnost postupně začala být seznamována s tvorbou nové kapely, aby na konci roku 1990 vyšlo album, které je přelomové v dějinách čs. heavy metalu – Anděl na útěku. Tři jeho megahity, Vzdálená, Čarovná noc a Nejde vrátit čas, zněly v podobě videoklipů v televizní Hitparádě Martina Hrdinky, sestavované podle prodeje desek, řadu měsíců naprosto bezkonkurenčně z prvního místa, stejně tak Vzdálená rok úspěšně válčí v rozhlasové Formuli Pop. Tohoto alba, které vyšlo samozřejmě i na klasickém vinylu, s majestátním rozevíratelným dvojobalem (deska v něm byla bohužel jenom jedna…) se prodalo zhruba čtvrt miliónu nosičů, a to i přesto, že LP stálo o polovinu víc než bylo běžným zvykem, totiž celých 75 Kčs! Navíc stojí za pozornost, že původně plánovaný náklad, 45 000 kusů, byl pryč během prvních tří dnů prodeje.
Kreyson se tím ocitl na samém vrcholu popularity a Křížkovi se po
tvrdilo, že vykročil správným směrem. Otázkou je, proč se rozhodl odskočit si před druhou deskou skupiny na sólovou dráhu, nicméně Zlatej chlapec z roku 1991 – na němž je ovšem Křížek doprovázen svým vlastním Kreysonem, ve kterém Boba Vondrovice nahradil motorbandovský Daniel Hafstein (později Libor Matějčík, téhož původu, vystřídal Kroba) – měl opět obrovský úspěch. Klipovky Zlatej chlapec, Poslední den jsi má nebo Playboy opět bouraly všechny možné hitparády. Album bylo zajímavé rovněž tím, že na něj Křížek zařadil báječný smíšený duet Kam jen jdou lásky mé, který kdysi, ještě v dobách Citronu, zpíval v klipu s Tanjou, zde ji ovšem nazpíval s Annou K. (pro desku byla připravena i verze s Tanjou, kterou si však producent nevybral; mimochodem, úplně prapůvodně zamýšlel Křížek tento hit nazpívat s Lucií Bílou, z čehož ovšem nakonec sešlo), anebo závěrečnou píseň ze seriálu Čs. televize se Svatoplukem Skopalem Dlouhá míle, kterou složil Karel Svoboda a otextoval Karel Šíp.
Vyčerpal se Křížek, který byl autorem drtivé většiny hudby i textů obou desek, hudebně natolik, že musel přijít útlum?
Těžko říct, zda druhá deska Kreysonu z roku 1992, Křižáci, byla spíše slabší nebo spíše jiná než Anděl. Asi platí obojí, tedy že šlo jak o jiný, tak i o slabší projekt, obsahující méně hitů a více rychlejších, chvílemi snad až speedmetalových skladeb. Hity Trápení nebo Není marné žít, třebaže již na základě promosinglu úspěšně hrané v rádiích, jako by nedosahovaly geniální atmosféry Vzdálené či věci Nejde vrátit čas. Zajímavostí alba však je, že právě píseň Není marné žít má svůj hudební základ již v Červeném smíchu z LP Citronu Vypusťte psy! (s Láďou Křížkem pouze na demu). Také nutno zmínit, že tuto desku jak tuzemsko, tak svět označil za projekt white metalu (tedy bílého, křesťanského metalu), samozřejmě pro jeho monotematickou koncepci křižáckých výprav, i když tuto výchozí pozici Kreyson využil k tématům s obecnějším dopadem – dobro a zlo, utrpení, smysl lidského bytí… Z hlediska historie čs. heavy metalu jde v každém případě o výjimečnou a nezapomenutelnou desku. Stejně tak nutno uvést, že obě první desky Kreysonu byly vydány rovněž v Německu a Japonsku.
V průběhu turné ke Křižákům v roce 1993 Kreyson zaznamenává pokles návštěvnosti, který nicméně odpovídá českému i světovému trendu opadajícího zájmu o klasický heavy metal. Koneckonců, Jarda Bartoň to na podzim 2007 v rozhovoru pro web Kreysonu komentoval následovně – na otázku, čím si Kreyson vysvětloval takový úbytek návštěvnosti, odpovídá: „Na to dokážu jen těžko odpovědět. Možná to bylo také tím, že trendy v muzice se začaly měnit a takový ten melodický hard and heavy rock nebo metal prožíval krizi nejen u nás, ale v celém světě. Začal se hrát spíše takový ten nirvanovský rock a my jsme možná měli i pocit, že lidé jsou už Kreysonu přesyceni, protože jsme tenkrát hráli opravdu hodně často.“
Pomineme-li druhou Křížkovu sólovku, kompilační či přesněji bilanční Klíč k mé duši (obsahoval starší, avšak nově nahrané písně Vitacitu a Citronu + angl. verze tří největších hitů z Anděla, a kromě toho dvě úplně nové skladby), vychází v roce 1993 třetí deska Kreysonu Elixír života.
Zatímco Zlatej chlapec mohl být z velké části druhou deskou Kreysonu, Elixír života se naopak jeví spíše jako „měkčí“ Křížkova sólovka. Jde určitě o desku méně hitovou, v žádném případě se však nejedná o desku slabou (pro zajímavost: na výběrovku Zlaté hity z roku 1997, čítající celkem 17 věcí a shrnující jak tvorbu Kreysonu, tak sólové Křížkovy projekty, zařadil jeho dlouholetý spolupracovník Jaroslav Topercer hned 5 písní právě z Elixíru). Za zmínku rovněž stojí, že Křížek se rozhodl realizovat ji z velké části s řadou nových muzikantů: např. s kytaristou Petrem Henychem, příbuzným slavnějšího Vlasty Henycha z Torru; Jarda Bartoň na desku nahrál jenom pár sól. Na albu, stejně jako samozřejmě na předchozím „Klíči“, si zahrál i bývalý Křížkův spoluhráč z Vitacitu Luděk Adámek, který v tu dobu ještě netušil, že jeho baskytara se stane součástí později znovuzrozeného Kreysonu…
Třebaže v rozhovoru pro květnovou Melodii roku 1993, před vydáním Elixíru, Laďa Křížek na myšlenku, že by těžko mohl být spojen s jinou firmou než Tommü Records, ještě odpovídal „Ano, dokonce mi bylo jedním pánem řečeno, že zahynu s firmou Tommü. Že vydavatelství padne na hubu a já s ním. Posuď sám.“, tak třetí deska Kreysonu byla poslední u tohoto vydavatelství, ale nebyla poslední deskou Kreysonu. Jako kdyby Křížek v závěrečné skladbě Zlatokop svým zpěvem „Tady to končí, táhnu o kus dál…natočím motor, pryč uháním“ předznamenal konec dlouholeté úspěšné spolupráce se starojičínskou firmou.
Návratem ke kořenům – i k Jardovi Bartoňovi – byl z hudebního hlediska Zákon džungle, který už ovšem nevyšel u Tommu Records, ale malého vydavatelství Happy Music. Album z Léta Páně 1995 je typické hutným soundem příznačným pro Anděla, dokonce snad ještě trochu tvrdším, a také tím, že Křížek tématicky navazuje i na svou dřívější tvorbu a některými skladbami vytváří jakési „druhé díly“ ke starším písním (Scházíš mi – Už zase mi scházíš od Citronu, Jsou rána – vazba na stejnojmennou píseň z dob Vitacitu, Zákon džungle – návaznost na skladbu Kreyson…).
Vydání alba doprovázelo sice turné s výraznou scénou, ale již se nezadržitelně blížil konec starého Kreysonu, neboť deska měla zřejmě kvůli omezeným možnostem malého vydavatelství minimální reklamu, a to se odrazilo i v návštěvnosti.
K realizaci dalšího zamýšleného alba Smrt mouchy už nedošlo, neboť Laďa Křížek činnost Kreysonu ukončil – na poslední, již zrušený koncert vyjel údajně Jarda Bartoň sám, než se o tom dozvěděl… Namísto smrti hmyzího jedince tak odumřela jedna z nejlepších českých metalových kapel, jak však budoucnost ukázala, nebyl to naštěstí konec definitivní.
Uplynula dekáda bez Kreysonu, a díky neuvěřitelné energii fanoušků, kteří zakládají nejprve web Kreysonu a poté i obecný web Ládi Křížka, znějí skladby kapely nejprve na akustickém turné Ládi Křížka s kytaristou Radkem Krocem Nejde vrátit čas? v roce 2006 (jako Brňák mám v paměti jejich vystoupení na nádvoří hradu Špilberk, kdy mne dodnes krásně mrazí ze skvělého Láďova zpěvu a z obrovské síly jeho písní, zkrátka z výborného návratu), a poté se rodí i nový Kreyson, který i přes oficiálně vyhlášený konkurz nakonec sází především na muzikantsky osvědčené tváře, konkr. Bartoně, Kroce, Adámka, k nimž přibývá ambiciózní kytarista skupiny Seven Honza Kirk Běhunek a řízný „veselý“ bicmen Zdenek Pradlovský. Ano, počítáte správně, Kreyson se rozhodl započít svoji novou etapu vývoje se třemi kytarami, s čímž neprojevoval přílišné nadšení Jarda Bartoň, který si uvědomoval, že hudba kapely je prostě stavěná pro dvě kytary.
